Finalistka MS v atletice Seidlová byla nejvytíženější Češkou, přesto na dráze trhala rekordy
Polská Bydhošť hostila mistrovství světa juniorů v atletice. Mistrovství se zúčastnilo 157 zemí. Ve výsledcích můžete najít velké federace jako je USA , Jamajka, Francie, Keňa, Ethiopie, Německo nebo malinkaté třeba Barbados, Kosovo, Sejšely nebo ostrov Aruba. Zkrátka celá zeměkoule se sešla v Polsku. V porovnání s mistrovstvím Evropy je tato soutěž naprosto odlišnou kategorií a to nejen díky počtu startujících a délce trvání, ale především díky kvalitě výkonů. Většina medailistů z letošního juniorského MS již teď nabralo se svými ambicemi směr OH v Riu a vesměs to budou ambice medailové. Kvalita výkonů si nic nezazdá s výkony dospělých závodníků.
Vysokomýtská atletka Zdeňka Seidlová se představila na ploše hlavního stadionu hned pětkrát v šesti dnech a její vystoupení bylo opravdu vynikající. Štafetu 4x400m dovedla do finále mezi osm nejlepších států MS ve svém osobním štafetovém rekordu 52,76s, štafeta ve finále doběhla senzačně sedmá. Svou individuální pouť šampionátem zastavila ve vysněném semifinále a i zde dokázala pokořit osobní maximum, nové má hodnotu 53,95s. Že byla cesta k těmto výsledkům letos nesmírně složitá, možná nejsložitější v kariéře ví dobře nejen trenér, ale i sama závodnice. Jak hodnotí MS?
Na MS jsi byla nejvytíženější závodnicí z celého týmu, jak ses s tím poprala?
Startovala jsem hned první den a poslední start mě čekal naopak poslední den mistrovství. Užila jsem si jen jediný volný den, který jsem obětovala regeneraci a přípravám na štafety. Neměla jsem tolik času na omrknutí města jako ostatní atleti. Ti navštívili dokonce místní vyhlášenou Zoo. Mě to vůbec nemrzí, neskutečně jsem si závody užívala. Jsem posledním rokem juniorka, je to můj poslední mládežnický šampionát, chtěla jsem si užít atmosféru nádherného stadionu úplně naplno a soustředit se na své výkony. Myslím si, že se mi podařilo dobře pracovat i s nervozitou, možná nejlépe jak jsem to kdy zvládla. Nikdo ode mě nic nečekal, pomohlo i to, že mi nefungoval telefon a neměla jsem internet. Nic jsem nečetla, ničím se nerozptylovala. Taky jsem se cítila dobře v trénincích a závodech, to bylo také důležité. Největší únava se dostavila až v den odjezdu. Takže teď zasloužené volno.
Jak hodnotíš svůj individuální výkon na 400m, jsi 16. na světě, co říkáš svým časům ve štafetě?
Musím říct, že sezóna byla pořádně zašmodrchaná a složitá s množstvím neočekávaných věcí. Byl to pro trenéra veliký oříšek. Bylo těžké postavit přípravu. Měla jsem zraněný kotník z halové sezóny, do toho byla maturita a věci okolo ní a ještě mě teď trápil sedací nerv. Takže to měl trenér opravdu těžké. Upřímně jsem se svým výkonem nadmíru spokojená. Každý si přeje běžet nejlepší časy na vrcholu sezóny. To se povedlo i s osobákem. Šla jsem na start s tím, že bych si moc přála postoupit do semifinále alespoň na malé q (tzn. na čas) to, že jsem postoupila na velké Q (tedy přímo) bylo překvapeni pro všechny! Hlavně po tom jak jsem během sezóny vypadala v závodech mnohdy i běžecky nepěkně. Navíc když jsme viděli tu konkurenci, která byla proti minulému MS v Eugene, tak jsem tomu nemohla věřit co se povedlo. Radost a euforii jsem projevila i slzičkami štěstí. Být 16. na světě z toho 5. Evropě to je pro mě neuvěřitelné.
A co říkám časům ve štafetě? Tomu sama nedokážu porozumět. Nevím, kde jsem vzala energii a sílu se takhle zmáčknout. (v rozběhu zaběhla Zdeňka svůj štafetový osobní rekord dle měření IAAF 52,76s a ve finále 53,09s.). Moc mě to těší, vidím, co ve mně je a dodává mi to motivaci na sobě neustále pracovat, makat. Vždycky se mi štafety běhaly dobře, mám ráda i ten kontakt, co tam je. Ty časy jsou pro mě po tom všem skoro až neuvěřitelný. Před MS jsem už toho trénováni a závodění měla docela "plné kecky" a musela jsem trenérovi pěkně lézt na nervy. Je mi i líto, že jsem chvílemi před odjezdem zapochybovala, zda ty tréninky, co mi dává, jsou správné. Formu načasoval ale perfektně a vygradovala ve správný čas. Patří mu největší DÍK!