Nevím, kde jsem vzala tolik sil, atmosféra byla neskutečná a 4. místo je pro mě obrovský úspěch!
Rozhovor s reprezentantkou Zdeňkou Seidlovou a jejím trenérem po HME v Praze. První veliký start mezi dospělými a hned před vyprodanou O2 arénou.
1. Zdeni, první velká seniorská akce a hned kousek od medaile? Trenére, jak jsi to na tribuně prožíval ty?
Zdenča: Čtvrté místo a ještě o takový kousek by nejspíš mělo zamrzet, ale pro mě to je obrovský úspěch! Měla jsem po závodě euforii asi skoro takovou, jako kdybychom s holkami byly na bedně. Už jen proto, že účastnit se této štafety, to byl můj sen a cíl letošní sezóny.
Lukáš Dejdar: Snažil jsem se být v klidu, naměřit si mezičasy a objektivně s nadhledem hodnotit dění na ploše. Jenže když to Denisa Rosolová tak skvěle rozběhla a pak jsme pořád byli v kontaktu, musím říci, že se mi ruce třásly jako hrom a moje mezičasy byly hodně mimo J Když pak Zdenča v konci netuhla a byla vysoko na kotníčku a upalovala k cíli a když společně se Zuzanou Hejnovou zvládly parádně předávku, úplně mě to pohltilo. Křičel jsem, co to šlo, nadhled nenadhled, stopky nestopky.
2. Zažila jsi osobně už někde takovouto atmosféru a jak se k divákům vyjadřovali ostatní závodníci? Trenére, jak to vypadalo v sektoru pro týmy?
Zdenča: No ta atmosféra byla neskutečná, nedokážu ji popsat. Už když jsem jiné dny chodila na tribunu fandit, tak jsem měla z té atmosféry husinu. Trochu jsem se obávala, že budu kvůli ní více nervózní, ale naopak mě dobíjela energií. Atmosféra dole na ploše byla ještě 2x silnější než na tribuně. Byl to velký zážitek! Myslím, že tomu tak bylo u většiny atletů.
A příblížila se tomu nějaká akce, kterou jsi zažila?
V Americe na MS juniorů byly také plné tribuny fandících lidí, ale i přesto se tomuhle nic nevyrovná. O2 aréna je obrovská hala a ještě je to uzavřený prostor. To je mnohem víc znát. A navíc to bylo tady v ČR, tak jsme věděli, že ten rámus, ty ohlasy a vše patří právě nám. Myslím, že většina závodníků tuhle atmosféru přivítala, např. legendární tyčkař Renaud Lavillenie prohlásil, že tady zažil lepší atmosféru, než jakou zažil na svém domácím šampionátu v Paříži.
Lukáš Dejdar: Mezi závodníky na tribuně, kteří již měli odzávoděno, to také vřelo. Byl to multijazykový, emocemi nabitý kotel. Bylo super to pozorovat. Všichni totiž byli nad věcí a v pohodě, až když zazněl výstřel a blížil se finish, najednou všichni vyskočili jak čertíci a začal ohromný řev, křik, dupot, tleskot, všichni stáli, objevovaly se tam slzy, smích prostě všechno. Úžasné!
3. Jak se ti běželo o čem jsi přemýšlela?
Zdenča: Běželo se mi skvěle, nad ničím jsem vůbec nepřemýšlela. Prostě jsem úplně vypla a běžela, co se dalo. Sama nevím, kde jsem tolik sil vzala. Jedině před startem jsem se bála, abych neudělala ostudu. A když jsem přebírala kolík na 6. místě, tak jsem si řekla, že nesmím udělat díru a musím se jich co nejvíce držet. A povedlo se.
4. Co říkáš tvému mezičasu bylo to za 53,50? A co tomu říká trenér?
Zdenča: Oficialně píšou 53.51 - což by byl můj osobní rekord, je vidět, že forma přišla v pravou chvíli. Měla jsem v přípravě trochu zdravotní problémy, tak to bylo těžké správně vyladit. Tady patří velký dík mému trenérovi Lukáši Dejdarovi.
Lukáš Dejdar: Během ME jsem věděl, že poběží dobře. Po MČR dospělých jsme upravili plán, odpočinuli a trošku přitrénovali, vynechali nějaké starty a řekli si, že se budeme maximálně soustředit na štafetu, ať už to dopadne jakkoliv. (Zda Zdenča zůstane náhradnicí nebo se dostane do týmu.) V den závodu už v rozcvičení vypadala výborně, lehce, živě a hlavně měla v očích jiskru, čišela z ní energie. Během závodu bylo dobré, že nemusela výrazněji cukat tempem a mohla si běžet svoje. Koncovka směrem k předávce byla velmi aktivní, technicky dobře zvládnutá. Na sedmnáctiletou závodnici ustála výborně předávky i když se to dost strkalo a nebylo to vůbec jednoduché. Odměnou je určitě druhý nejrychlejší čas ze všech závodnic na třetím úseku.
5. Jak vás s Helenou Jiranovou přijaly atletické hvězdy Zuzana Hejnová a Denisa Rosolová. Co trenére?
Zdenča: Tak ony se hodně soustředily na své individuální starty, tak jsme spolu moc času netrávily. Ale v den D, kdy jsme společně jely do haly na rozcvičovací plochu, tak nás mezi sebe přijaly, jako kdybychom s nimi běhaly léta - alespoň se mi to tak zdálo. Bylo to fajn, cítily jsme s Helčou, že nám věří a to nás uklidnilo.
Lukáš Dejdar: Holky jsou profíci, jsou to velké závodnice. Klobouk dolů před nimi.
6. Co tě teď čeká jak mimo atletickou dráhu tak i na té atletické? Trenére, co plánujete na jaro vy?
Zdenča: Teď mám chvíli odpočinek. Musím dohnat známky ve škole a začne příprava na letní sezónu, v níž je mým cílem co nejlépe běžet na ME Juniorů ve Švédsku. Ale konkurence je obrovská, tak musím být nohama na zemi a makat. Motivaci mám velikánskou.
Lukáš Dejdar: Na jaro plánuji mimo jiné zbavit trávu na zahradě mechu a zasadit nějakou tu zeleninu, potřebujeme vykopat pařez od pokácených stromů a chci dodělat domeček pro děti. Halová sezóna nám skončila poměrně pozdě, což samozřejmě ovlivní jarní přípravu a letní sezónu začneme o něco později směrem k MEJ. Chystáme se na soustředění do Španělska, pak se budeme připravovat v Mýtě a v ČR. Byl to krásný zážitek, ale už je pomalu třeba koukat dopředu.