Zajímavosti z Bauhaus Junior Gala v Mannheimu – postřehy trenéra!
V německém městě se představila sedmnáctičlenná výprava českých juniorů. Skvěle si vedli hlavně překážkáři. David Sklenář zaběhl druhou nejrychlejší juniorskou stodesítku ČR všech dob a prolomil hranici A limitu na MEJ, Kateřina Dvořáková splnila B limit na 100m překážek. Na stupně vítězů se probojovala Zdeňka Seidlová na 400m, když znovu překonala A limit MEJ, B kritérium prolomila i skvěle běžící Martina Homolová na 200m časem 24, 19.
Meeting v Mannheimu byl pro nás zajímavý nejen výsledkově, neboť to byla přehlídka fantastických výkonů, ale i z několika dalších hledisek. Hodně mě zaujala pružnost organizačního týmu. Řídili se heslem „vše pro atletiku, vše pro atlety“. Nic nebyl problém, všude příjemná atmosféra a úsměvy. Pořadatelé vždy před každou sprinterskou disciplínou poctivě sledovali ukazatele větroměru. Nebyl kupříkladu problém běžet rozběhy stovky na jedné rovince, tak aby byl vítr v zádech a finále stovky na rovince opačné, tak aby byl znovu vítr v zádech. To samé v dálce, trojskoku. Na stadionu byla perfektní zdravotní služba. Byli jsme svědky hned několika ošklivých zranění a vše fungovalo velmi rychle a dobře. Nejen že tam byl vysoký počet personálu zdravotní služby, ale navíc měli úžasné mobilní vybavení. To si vyzkoušeli bohužel i naši závodníci, na druhou stranu jsme hned měli výsledky v ruce. Např. ve chvíli, kdy náš Pulíček upadl na překážkách, okamžitě mu na stadionu udělali vyšetření svalu skenerem – asi ultrazvuk a vyloučili jeho poškození . U Josefa Šimsy, který nešťastně upadl na 1500m naopak hned diagnostikovali drobnou prasklinku ve svalu a podle toho volili postup léčby. Jednotlivé týmy s sebou měly kompletní servis fyzioterapeutů, masérů.
Závodnici a jejich warm up.
Poměrně dlouhou dobu jsem strávil v rozcvičovací hale. Tím, že jsem ještě ráno musel dávat entry listy pro naše závodníky, měl jsem dostatek času vidět i předprogram malých dětí a jejich rozcvičení na sprinty. Zajímavostí bylo, že téměř neklusali a nešli klasické rovinky. Rozcvičení německých mládežníků od 10- 16let byla přehlídka skvěle zvládnutých průpravných běžeckých cvičení. Důraz na klíčové body techniky sprintu, dynamika a rychlost provedení jednotlivých pohybů mě vedla k velkému zamyšlení. Zajímavé totiž bylo sledovat, jak napříč oddíly, napříč věkem mají všichni toto sprinterské rozcvičení nadrilované. Stejný nebo velmi podobný postup cvičení, přesto neustálý dozor trenéra a oprava chyb jednotlivců s velkým důrazem na kvalitu provedení. Škála cviků byla opravdu široká, rozhodně ale ne chaotická. Nejprve zařazovali cviky s nižší intenzitou, ale s vysokou rychlostí provedení jednoho pohybu a to v různých obměnách do délky cca 30-40m. (Např. cvik předkopávání , chodidlo v předpětí, důraz na aktivní došlap chodidla na podložku v kombinaci s jedním rychlým sbalením bérce jedné nohy k hýždi a zpět na podložku na každý třetí krok, následně v dalších obměnách. To sbaleni, které vede ke zvednutí kolene ve sprintu, bylo opravdu neskutečně, neskutečně rychlé. Cvik není nikterak objevný, ale to provedení bylo úžasné.) Následně přidávali na frekvenci provedení jednotlivých cvičení a zkracovali délku úseku. Nejkratší prvky dělali jen několik metrů. Nakonec šli několik odrazů, do treter, skokový běhd, dva výběhy z bloků a šli na věc.
Již jsem viděl spoustu rozcvičení a i já si potrpím na kvalitní průpravná cvičení s důrazem na klíčové body a jejich provázanost. Většinu prvků jsem znal a používám je, našly se ale i některé zajímavé kombinace či modifikace. Zajímavým cvikem zase z pohledu kvality provedení, byla imitace startovních kroků. Atlet v předklonu, trup vodorovně s podložkou, postupně zrychloval, točil nožičkama, nejprve malá kolesa, postupně zvětšoval rozsah pohybu, nohy neustále točil před sebou a pod trupem a nabíral rychlost až do vyběhnutí. K tomu veliký rozsah paží jako při výběhu z bloků, hlava směřovala k podložce. Zase cvik známe, ale to dynamické provedení.
Udivila mě kvalita a jasně čitelný důraz na klíčový bod už u menších dětí.
Obrovský důraz na dynamiku a práci kotníků. Bylo na první pohled vidět, jakou mají děti v kotníčku sílu a rychlost. Musím říct, že se na to koukalo moc hezky.
Bylo by krásné v takovéto konkurenci a na takovýchto závodech startovat častěji. Děkujeme ČAS za tuto možnost.
L.