V Mýtě chytila Martina Homolová jiskru a vylétla až na ME juniorů, na podzim zamířila do USK
Talentovaná atletka z Velkého Meziříčí, která se dlouho připravovala s trenérkou Zuzanou Villertovou, ( Ta ji dovedla kupříkladu k titulu mistryně ČR v žactvu na 150m, a dalším vynikajícím výsledkům) přišla do Vysokého Mýta po halové sezóně v roce 2015. Chtěla dát tréninkům nový impuls a Vysoké Mýto ji přišlo jako zajímavá destinace v jejím kariérním růstu. S trenérem Lukášem Dejdarem se znali z reprezentačních srazů a pro oba to bylo takové riskantní šlápnutí do neznáma. A ono to fungovalo. Martina získala titul mistryně ČR na 200m a pokořila limit na ME juniorů ve Švédské Eskilstuně, kde se představila v rozběhu. Po dvouletém působení ve vysokomýtském ACVM v létě po MČR dospělých přešla do Prahy, konkrétně do USK. To bylo v plánu už při příchodu do Vysokého Mýta a odchod na konci sezóny 2016 byl plánovaný. Zde přinášíme krátké ohlédnutí za sice krátkým, ale úspěšným působením v našem klubu.
Martina Homolová přišla do ACVM koncem března 2015. Okamžitě jsme začali pracovat na technice a změnách v pojetí běhu. Zkvalitnili jsme rozcvičení a přípravu na hlavní část tréninku a určili si koncepci přípravy. Bylo to celkem těžké a velmi náročné, protože Martina musela většinu tréninku odchodit sama v místě bydliště a do Mýta jezdila jednou týdně. Soustředění ve Španělsku nám ještě více otevřelo oči a Marťa pochopila koncept, a jak by měl trénink vypadat. Výsledky se začaly postupně dostavovat. Na mistrovství ČR v Ostravě Martina na nejkratším sprintu neudržela nervy na uzdě a chybovala při startu. Přesto dokázala vybojovat v neskutečně nabité konkurenci ve velmi těsném souboji s Marcelou Pírkovou bronz. Druhý den se chystala dvoustovka a Martina si věřila. Již večer nás přesvědčovala, že zítra vyhraje a my jsem se ji snažili jako trenéři krotit, protože konkurence byla obrovská. Buldočí povaha, která se v ní probudila v této sezóně ji táhla kupředu. Opravdu vyhrála druhý den 200m a získala titul mistryně. Byla to neskutečná euforie. Za týden se jelo na meeting do Mannheimu. Limit na ME byl daleko téměř 3 desetiny od osobního rekordu. Martina se v té sezóně už zlepšila takřka o půl vteřiny, což nebývá v tomto věku obvyklé. V Mannheimu vystřelila z bloků jako čára, protla cíl a na tabuli svítil čas 24,18, ten by znamenal nominaci na ME. Všichni jsem se radovali, ale bohužel výkon zhatil příliš silný vítr v zádech. Zbývala poslední možnost, poslední šance a to memoriály na Slavii. Vítr foukal proti a sen o limitu se pomalinku ztrácel. Martina vyrazila z bloků a nepřipouštěla si, že fouká. Vítr není soupeř, když chceš, nezastaví tě nic. Martina proběhla cílem v novém osobním rekordu 24,10s. Co? Limit do proťáku? Sen se stal skutečností, emoce mohly propuknout naplno. Jede se na ME juniorů v atletice. Neskutečné. Ono se to fakt stalo.
Forma kulminovala bohužel právě zde a na ME už to nebylo úplně ono. Každá účast na velké akci se počítá. Byla to sezóna jako hrom a určitě je a bude na co vzpomínat.
Již v tuto dobu měla Marťa drobné zdravotní problémy a ty vyvrcholily na podzim roku 2015. Potíže s klenbami, zadním stehením svalem, výrazně ovlivnily přípravu do haly 2016. Do toho přišla maturita a rok 2016 jsme prokličkovali bez větších ambicí a kvalitnějších výsledků.
Teď je Martina zpět a připravuje se na USK pod vedením trenéra Jakuba Uhera. Přejeme Martě hodně štěstí a úspěchů v novém působišti a věříme, že ACVM v ní zanechalo silné stopy vzpomínek. Nejsme obyčejní jsme ACVM.
„Mimochodem Marťa peče skvělé dorty, který vás úplně chuťově dostanou J!“