Každý z jiné země, každý jiná generace, každý atletiku miluje a všichni jsou z Mýta a byli na ME v Eskilstuně
Byl první den šampionátu. Zdeňka Seidlová právě zvládla perfektně svůj rozběh na 400m a postoupila do finále mezi nejlepších osm. Slzy štěstí a radosti zaplavily naší závodnici i její osobní tým.
V rozcvičovací zóně, kde mělo své zázemí všech 47 výprav, přijímala česká závodnice gratulace, když okolo stanu začal obcházet jeden ze slovenských trenérů. Hledal Zdeňku Seidlovou a jejího trenéra. Jeden z členů české výpravy zavolal do stanu s úsměvem „Hele máte tu někoho z Mýta.“
Před stanem stál pán ve slovenském týmovém oblečení s prošedivělými vlasy, s úsměvem a říká češtinou s lehkým slovenským přízvukem „ Dobrý den, já jsem Jiří Koukal a s atletikou jsem začínal u vás ve Vysokém Mýtě. Pocházím z Jenišovic u Luže, znáte to tam?“ „Znám.“
Dali jsem se do hovoru, já ze sebe vyhrkl některé statistické údaje o medailistovi z mistrovství ČSSR kladiváři Koukalovi z Mýta z roku 1963 nebo 1964 a pán mě ujistil „ano to jsem já".
V příjemné atmosféře jsme probrali krásnou historii vysokomýtské atletiky a zabrousili až do současnosti. Jiří Koukal ocenil výsledky i to, že ženy soutěží v 1. lize. „ Soutěž mužů nemáte? Dal bych Vám do ní na hostování syna.“ Prohodil. „Vaše výsledky jednotlivců jsou výborné, členskou základnu by Vám na Slovensku mohly závidět i přední slovenské kluby.“ řekl rozvážně Jiří Koukal.
Chodil na základní školu v Luži, vyučil se nástrojářem v podniku Orličan v Chocni. V roce 1967 odešel studovat střední průmyslovou školu do Banské Bystrice a už tam zůstal natrvalo. Jako závodník přestoupil do Dukly Banská Bystrica. Následně vystudoval Fakultu tělesné výchovy a stal se trenérem 1. třídy. V pozici profesionálního trenéra působí již 30 let.
Na evropském šampionátu v Eskilstuně doprovázel kladivářskou naději Karola Koncoše. Mladík, kterého na velkých akcích poznáte dle vyholeného slovenského znaku na hlavě, kvalifikací bohužel do finále neprošel. Jiří Koukal jako trenér vede ale především jednu z nejznámějších slovenských atletek současnosti. Kladivářka Martina Hrašnová se může pochlubit bronzovou medailí z MS v roce 2009 z Berlína. Držitelka slovenského rekordu se připravuje na letošní MS v Pekingu, kam by ji měl doprovázet i její trenér s vysokomýtskými kořeny. I sám si ještě občas hodí. "Jsem ročník 1945 a Martinu ještě občas v některých cvičeních přehodím." Vyprávěl s šibalským úsměvem.
Nikdo mu neřekne jinak než Rado. Česká trenérka oštěpu Marcela Pilařová si snad celý den lámala při ME hlavu, kdo je Jiří Koukal. "Toho neznám. Já znám jen Rado Koukala". Tato přezdívka vznikla na vojně při tréninku, když Jiří Koukal radil svým kolegů. Po jedné z dobrých "RAD" mu přezdívka "Rado" zůstala po celý život. "Je možné, že spousta lidí ani neví, že se jmenuji Jiří." Řekl.
Tato osobnost vysokomýtské atletiky dlouze hovořila i s naší nejlepší závodnicí Zdeňkou Seidlovou. Tu přišel Jiří Koukal podpořit i na její první velké finále, ve kterém Zdeňka běžela fantasticky. Obsadila celkově sedmé místo, poprvé v kariéře stlačila čas pod 54 vteřin a Jiří Koukal byl jedním z prvních gratulantů.
Kam až musí člověk dojet, aby se mohl setkat s rodáky z Mýta, kterým tento krásný sport učaroval a ovlivnil celý život? Aby si mohl poslechnout, jak atleti budovali vysokomýtský stadion, jak naváželi dráhu, jak jezdili po závodech a učili se házet. Fikejz, Ptáčník, Káral, Koukal, Burza, Andrle to je jen zlomek jmen atletů, kteří prošli mýtským oddílem a stále mají atletiku za nehty. Pravidelně pořádají setkání ve Vysokém Mýtě naposledy na jaře letošního roku.
To bylo bohužel v termínu, kdy současní mýtští atleti bojovali o medaile při MČR v hale. Věříme, že při dalším srazu již dojde k propojení generací a protnutí zážitků a radosti z vysokomýtské atletiky z let minulých s těmi současnými.
Setkání ve švédské Eskilstuně v místě konání mistrovství Evropy bylo až symbolické, že i z tak malého města mohou vést kroky do těch nejvyšších atletických pater, a že „Naše Mýto“ zůstává v srdcích lidí celý život.